Reforma justice

Ministerstvo spravedlnosti České republiky

 

Napsali o nás

Kodex a 20 306 vězňů

12.11.2008; Hospodářské noviny; Názory; Tomáš Němeček

Trestnímu právu bohužel rozumí každý. Je dobře, že sněmovna přijala nový kodex, životní dílo liberálního soudce Pavla Šámala; a škoda každé brázdy, již do něj vyorala. Zákoník má správné pořadí hodnot - na prvním místě chrání život, zdraví a svobodu - i správné principy: přísněji trestá vážné zločiny (až dvacet let za vraždu), za přečiny chce ukládat alternativní tresty včetně domácího vězení. Právě to Česká republika se svými 20 306 vězni potřebuje. Zavíráme až příliš; a nikoli proto, že by zde žilo víc zločinců.

Počet vězňů na sto tisíc obyvatel klesá v kontinentální Evropě přibližně od západu na východ. Hezky to ilustruje ročenka Vězeňské služby: od Francie (85), Německa (94) a Nizozemska (128) po Česko (nyní 200), Polsko (235), Ukrajinu (350) a Rusko (615). Není důvod, abychom měli v přepočtu o čtvrtinu víc vězňů než Slováci (mají jich 158). Zvlášť když ministr spravedlnosti upozornil sněmovnu, že až tři tisíce českých vězňů »sedí« za bagatelní zločiny se sazbou do dvou let.

 

Jenže říkejte to poslancům. Debata se točila především kolem toho, co vše by se ještě mohlo kriminalizovat. Můžeme být rádi, že prošlo jen sporně vymezené »nebezpečné pronásledování« (tzv. stalking), doping a chytlavé snížení věkové hranice odpovědnosti mládeže na čtrnáct let... Kéž by si sněmovna na pár let uložila sebeomezení a nechala trestní kodex fungovat.

 

Pokud teď něco potřebujeme, pak spíš studii o rozhodování soudů. Jako ji provedly USA v 80. letech - a zjistily, že někde se dává za znásilnění dvacet měsíců, jinde dvacet let. Ne že by Amerika, světový rekordman v počtu vězňů, byla ve všem vzorem trestní politiky; ale v tomto ano. Výsledkem tehdy byly Sentencing Guidelines (pravidla trestání), které skutečně snížily zločinnost: prostě proto, že nebezpečné recidivisty drží stranou od společnosti déle.

zpět